Filip Renč: Točit filmy

Filip Renč je slavným českým režisérem, pro někoho jedním z nejlepších v ČR, pro někoho nejlepším. Jeho jméno je zárukou filmového úspěchu daného díla. Málokdy ale poskytuje rozhovory. Našli jsme proto pro vás jeden v archivu, snad vás zaujme i s odstupem několika let.

 

Můžete vyslovit nějaké filmové přání, co a od koho bystě chtěl natočit?

Chtěl bych někdy natočit film, na kterém jsem se autorsky nepodílel. Věnoval bych se čistě jenom režii. Neměl bych konečně tu nejistotu, že točím blbost! Přečetl jsem několik scénářů od Jiřího Křižana, kterého považuji za jednoho z nejlepších u nás. Má „čich“ pro silný příběh, „lehkou ruku“, „jednoduché“ dialogy a chlapské vidění světa. To by mi, myslím, vyhovovalo.

 

Vzpomenete si ještě na svoji první lásku?

Byla platonická, na základní škole. Zamiloval jsem se do praktikantky, která nás učila matiku. Byla o patnáct let starší.

 

Je něco, co byste ze svého života vymazal?

Roky tápání, hledání a čekání…

 

Co vám dodává energii?

Slunce. Jsem takovej chodící solární panel.

 

Točíte báječné reklamy, co je ale v pozadí za nimi, jaké je to v reklamní branži? Jak si stojí česká reklama ve srovnání se světem a je těžké vybojovat si tu místo na slunci?

Řekl bych, že největší kumšt v reklamním minisvětě je vůbec tu práci získat. Když jsem někdy v roce 1991 s reklamou začínal, bylo nás tu pár režisérů, co zavčas naskočili do reklamního kolotoče. A moře práce. Dnes reklamní agentury dávají hodně prostoru zahraničním režisérům, takže je v této branži dost těsno.

 

Dala vám něco FAMU? Má ta škola v dnešním filmovém světě vůbec smysl? Není to ztracený čas?

Ano. Ve své době, před rokem 1989 možnost točit za státní peníze a účastnit se skvělých mejdanů, jako byl například festival světových filmových škol v Karlových Varech pod názvem Cilest. Za „socáče“ taky nebyla jiná možnost, jak točit než s diplomem FAMU. Dneska je to jedno. Režírují kluci, kteří vůbec FAMU nemají a nikdo se jich na to neptá. Jednoho dne si začnou říkat „režisér“ a od té chvíle jsou považování za režiséry. Na druhé straně je však plno absolventů, režie na FAMU, kteří to vzdali a filmu se vůbec nevěnují. Je to zkrátka individuální věc, ale myslím si, že filmový režisér by odborné vzdělání mít měl. Ono „filmování“ se stejně nedá naučit. Tady neplatí žádné tabulky, vzorce nebo paragrafy. FAMU vám dá ale prostor a možnost se s filmem důstojně seznámit.

 

Co čtete a proč?

Většinou knížky, a to proto, abych nebyl úplně blbej.

 

Kde a jak trávíte volný čas?

V posteli nebo na tenisových kurtech. V zimě na horách.

 

Prozraďte prosím něco pikantního ze svého soukromí.

Za prvé – bohužel nebo bohudík se v mém soukromí nic pikantního neodehrává, a i kdyby se odehrávalo, rozhodně se s tím nebudu svěřovat veřejnosti, protože je to právě to moje soukromí. Za druhé – člověk si musí svoje soukromí chránit, protože jinak by se stal veřejným majetkem s vypáleným evidenčním číslem na čele. Za třetí – stále více přibývá šílenců, kteří jakoukoliv pravdivou informaci o vašem soukromí překroutí a zneužijí proti vám, protože jim to dělá dobře na duši. Za čtvrté – opovrhuji bulvárem, takže by bylo proti logice, kdybych ho sám na sobě přiživoval.

 

Pojďme raději k poslední otázce. Vyslovte nějaké přání. Jakékoliv. Něco, o co v životě stojíte.

Přání? Jedno by určitě bylo. Chci točit filmy!

 

 

(rozhovor je z archivu, neaktualizován)

Foto: archiv

 

Filip Renč (* 17. srpna 1965 Praha) je český herec, scenárista a režisér.

Filip Renč je synem spisovatele a režiséra Ivana Renče a vnukem básníka Václava Renče. Již od svých pěti let se objevoval jako herec v dětských filmech Družina černého pera, Nechci nic slyšet, Julek (1980), Levé křídlo (1983), v dospělosti se objevil např. v malých rolích (cameo) ve filmech Jana Svěráka Kolja, Vratné lahve a Tmavomodrý svět nebo v pohádce Nesmrtelná teta.

Vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU a ještě jako student 3. ročníku katedry dokumentární tvorby natočil v roce 1991 ve Filmovém studiu Zlín svůj slavný debut Requiem pro panenku. Dále natočil šest celovečerních filmů, na jejichž scénářích často spolupracuje se Zdeňkem Zelenkou (Requiem pro panenku, Válka barev, Rebelové, Hlídač č. 47). Pro televizi natočil dokumentární rekonstrukci událostí 17. listopadu 1989 Polojasno, trojdílný film Vetřelci a lovci a třináctidílný seriál Sanitka 2, který je pokračováním Sanitky z roku 1984. Dříve se hodně věnoval režii reklamních spotů a videoklipů, např. k písni Medvídek skupiny Lucie nebo Láska je láska Lucie Bílé.

Činný je také jako divadelní (muzikálový) režisér. Režíroval muzikály Kleopatra (2002) a Andílci za školou (2012) Michala Davida, Golem (2006) Karla Svobody , Baron Prášil (2010) a jevištní verzi svého filmového muzikálu Rebelové (2003).

28. října 2014 získal medaili Za zásluhy I. stupně.

Režie

1991 Requiem pro panenku
1993 Válka barev
1999 Polojasno (dokumentární rekonstrukce)
2001 Rebelové
2005 Román pro ženy
2008 Na vlastní nebezpečí
2008 Hlídač č. 47
2012 Vetřelci a lovci (televizní minisérie)
2013 Sanitka 2 (televizní seriál)
2013 Sebemilenec (televizní film)
2016 Lída Baarová

Scénář

1991 Requiem pro panenku
1993 Válka barev
2001 Rebelové

 

O autorovi

Více článků od

 

0 Komentáře

Buďte první, kdo přidá komentář...

Přidejte komentář