Jan „Gianni” Cavalli: Drahý kadeřník? To dnes neletí!

Jan „Gianni“ Cavalli je známým a nesmírně vyhledávaným pražským kadeřníkem. Pokud čekáte, že ho momentálně potkáte v některém superluxusním kadeřnictví, mýlíte se. Pracuje v útulném salonu na pražských Vinohradech a rozumně říká, že chce být raději celý den v jednom kole a dělat práci, kterou miluje, než čekat u kávy a časopisu na solventní zákaznici, která si jeho služby bude moci dovolit.

Je veselý, příjemný a nůžky mu v ruce kmitají tak, že to skoro ani nepostřehnete. Je po otci Italem a nepostrádá pravý italský temperament. Na jeho práci se stojí fronty – no asi jako v bývalém režimu na banány :-) Kdysi na banány, dnes na kadeřníka, který opravdu umí své řemeslo.

 

Otázka první je nasnadě. Poraďte čtenářce nebo čtenáři, jak poznat dobrého kadeřníka a podle čeho vybírat.

Dobrého kadeřníka je velmi těžké poznat. V dnešní době panuje obrovská konkurence, kdy na každém rohu budovy visí cedule Kadeřnický salon a pro běžného zákazníka je to opravdu složité… Já osobně považuji za nejlepší reklamu doporučení od svých spokojených zákaznic. Ty mi vždy přivedou další dámy nebo slečny. Rozhodně výše ceny nemá nic společného s kvalitou provedené práce. Barvy, přípravky a kosmetika se samozřejmě cenově liší dle značky. Ale já si myslím, že zůstat s cenou trochu při zemi je lepší než šplhat do šílených částek. Zákaznice ráda přijde za šest týdnů za rozumnou cenu. Pokud bude cena přemrštěná, pak bude odkládat další návštěvu na co nejdéle to půjde, a to pak ani nedělá dobré jméno kadeřníkovi, když vidíte, že vám vaše zákaznice pobíhá po městě se čtyřcentimetrovými odrosty barvy… Zpět k vaší otázce. Kdybych si vybíral kadeřníka, volil bych tedy na základě doporučení jiných zákazníků.

A jaké trendy v barvení a stříhání v současné době letí?

Současný trend barev je tón v tónu a určitě ještě nějaký ten pátek zůstane. Neměly by to být příliš kontrastní odstíny barev, kupříkladu do blond základní barvy přidáte červené nebo růžové patky, do černého základního tónu červený melír apod. Střihy by neměly být asymetrické, ale rozevláté, tzv. pohyb ve větru nebo jako 3D efekt.

Jak jste se ke kadeřnicině dostal vy?

Pocházím z Příbrami, kterou mám rád, ale faktem je, že už od puberty jsem chtěl bydlet v Praze. Pro člověka, jako jsem já, je dost těžké žít na malém městě. Prahu jsem měl rád, jsem tu opravdu šťastný a cítím se tu být sám sebou. Někdy v páté třídě na základní škole jsem si řekl, že budu kadeřník, a stalo se. Ačkoliv mě můj otec od téhle krásné profese hodně odrazoval, nedal jsem se a jsem za to dnes opravdu rád. Svou práci miluji. Je nádherné mít zaměstnání, které se vám stane koníčkem. A neříkám to jako frázi. Když něco v životě chcete, jděte si za tím! Samo to nepřijde.

Vidím, že jste člověk, který rád věci plánuje. Co máte tedy v plánu dál?

Nejdřív se chci ještě hodně vzdělávat, co se týče technologie, barvení a střihů. Následně bych si v Praze rád otevřel svůj vlastní salon, se svými zaměstnanci a se svou oblíbenou značkou. Přál bych si pak školit ostatní kadeřníky a kadeřnice a učit je novým trendům, technikám a znalostem v oboru. Rozhodně to není malý cíl. Když chcete něco v životě dělat pořádně, musíte se smířit s tím, že vás čeká tvrdá práce. Myslím si, že problémem mnoha kadeřníků je to, že se nechtějí dál učit. Vyinkasují peníze od zákazníka, chodí do práce, stříhají, barví a tak nějak v sobě necítí potřebu umět ještě víc a zkoušet nové věci. To platí pro všechny profese.

Máme věřit televizním reklamám na zázračné vlasové přípravky?

Já myslím, že lidé vždy intuitivně ví a vycítí, oč jde v televizních reklamách. Nechci hanit nebo kritizovat značky v drogeriích, ale jak říkám svým zákaznicím, kdyby vlasová kosmetika a barvy byly v obchodech lepší než naše značky, se kterými pracujeme, nemusely by k nám chodit. Profesionální přípravky mají svoji kvalitu. A na kvalitě se nemá šetřit. Jak řekla jedna výborná herečka v úžasném českém filmu: „A skláři nebudou mít co žrát.“ Rád používám tuto větu jen s tím rozdílem, že místo sklářů vsadím kadeřníky :-)

Když se rozhlédnete kolem sebe, co vás nejvíc trápí? Z čeho je vám smutno?

Z toho, že lidé řeší spousty nesmyslných věcí a nezaměřují se na to, co je opravdu důležité. To, že jsou v mnoha zemích týrané bezbranné děti i dospělí a staří lidé, že nemají co jíst nebo kde složit hlavu, mi přijde strašné – říkáme si civilizovaní lidé, vyvíjíme úžasnou techniku, ale nemyslíme na další lidi na naší planetě. Podobné je to i se zvířaty. Hlavně že se zabýváme hloupostmi a nedůležitými věcmi. Uniká nám skutečný život a skutečné problémy.

Kdyby vám někdo mohl splnit jakékoliv přání, co by to bylo?

Kdybych měl neomezenou moc, rozhodně změním to, co jsem teď říkal. Nejhorší pohled je do utrápených a smutných dětských očí. Sám mám dvě malé děti – dceru a syna – a není pro mě nic důležitějšího než jejich štěstí, radost, láska a hlavně zdraví.

Proč vám vlastně říkají Gianni?

Začala mi tak říkat kamarádka v mých čtrnácti letech, protože v té době přišla na to, kdo jsou mí biologičtí rodiče – táta byl Ital a máma Češka. A tak se rozhodla říkat mi Gianni, což je v italštině Honza.

Vaše oblíbená rčení?

Mám dvě hodně oblíbená. První je: „Nechovej se k ostatním tak, jak nechceš, aby se chovali oni k tobě.“ A druhé: „Žij tak, jako by dnešní den byl tvůj poslední.“

Koukám, Gianni, že jste pěkně ostříhaný. Mimochodem, kdo stříhá vás?

To jste mě rozesmála. Paradoxem je, že už léta dělám kadeřníka, ale většinou neměla žádná z mých kolegyň čas mne ostříhat, tak jsem se naučil stříhat sám sebe a dělám to tak už pět let. Začátky byly kruté. Když se mi něco nepovedlo – udělal jsem si někde nějaký zub – a lidé se mne ptali, kde jsem byl na stříhání, tvrdil jsem, že jsem byl v jednom salonu v Praze a tam mi to nějaká učnice zkazila. Tímto se omlouvám imaginární učnici :-) Když jsem se naučil střih sám na sobě a lidé vyzvídali, kdo mě stříhá, tak jsem pyšně říkal, že se stříhám sám. Nikdy jsem nepřiznal, že ty „paskvily“, které jsem si ze začátku tvořil na hlavě, jsem si dělal taky já. A je to venku. Češi správně říkají – žádný učený z nebe nespadl.

A zase se vracíme k předchozím otázkám – něco se naučit chce prostě čas a práci. Ať děláte, co děláte.

Pokud chcete J. Cavallimu napsat, použijte redakční email, přepošleme.

 

VIZITKA

Jan „Gianni“ Cavalli se narodil 18. března 1983 a pracuje jako kadeřník a technolog italské firmy BES (Beauty & Science – profesionální vlasová kosmetika). Vystudoval Střední odborné učiliště Sedlčany a úspěšně absolvoval školení u světoznámé kadeřnické společnosti Tony & Guy.

(Všechny fotografie lze zvětšit kliknutím na ně.)

 

O autorovi

Více článků od

 

4 Komentáře

  1. jitka napsal:

    a kolik tedy stojí střih a foukaná?

  2. Jitka napsal:

    Ktera z dam ma chmury na tele i v dusi zajdete si za timto kadernikem a razem jsou pryc. Jeho charizma a vzdy dobra nalada vas dostanou opetdo pohody. Honziku diky!

Přidejte komentář