Jana Urbanová: Hurá do Afriky!

Kena-Jana-Urbanova-25Když už jsme si povídali s českou „rychlopísařkou“ Janou Urbanovou (viz jiné místo našeho magazínu), rozhodli jsme se vrátit ještě podrobněji k jejím návštěvám Afriky a přidat i atraktivní fotogalerii. Takže pár slov o Africe tak, jak ji asi neznáte. Dočtete se i o domorodých Masajích, o nichž jste možná četli v románu Bílá Masajka či viděli stejnojmenný film.

Jak se dostat co nejlépe do Keni? Na co se připravit, co si vzít s sebou?

Budu mluvit z vlastní zkušenosti. Poprvé jsme si náhodně vybrali zájezd na 14 dní do Keni přes cestovní kancelář Komfort v Praze. Nevěděli jsme, co nás čeká, ale chtěli jsme poznat Keňu a hlavně safari. Když ale zavolali manželovi z cestovní kanceláře, že jsme byli vylosováni ve Švýcarsku v cestovní kanceláři African Safari Club, která právě slavila 30 let svého působení, a že nám dávají zdarma 14 dní navíc v nejlepším hotelu, jejž mají k dispozici, byli jsme hodně překvapeni. Manžel mi volal a říkal, že se na měsíc nebude moct z práce uvolnit a já jsem si také říkala, že mě v práci neuvolní na celý měsíc. Manžel tedy zavolal do cestovní kanceláře a řekl, že to nemůžeme přijmout. Byli prý hodně překvapeni, protože taková nabídka se neodmítá. Nakonec jsme se ale rozhodli, že pojedeme. Takže jsme byli poprvé celý měsíc v Keni, bylo to v roce 1990, to byla nádhera.

Zaplatili jsme si až na místě v hotelu 5denní pobyt na safari Masai Mara. Odletěli jsme z Mombasy malým letadlem. Byli jsme ubytováni v chatičkách u řeky, ve které plavali krokodýlové. Museli jsme vždy s Masajem, který hlídal celý objekt, zajít do chaty a nesměli jsme již po večeři vycházet. Odjížděli jsme vždy každé ráno, odpoledne a večer na safari, abychom poznali zvířata po ránu, když se chodí k řece napít, po obědě, kdy líně spí ve stínu stromů, i večer při západu slunce. Měli jsme k dispozici svého šoféra a džíp. Poprvé jsme byli očkováni proti malárii, žloutence, zimnici a já nevím čemu. Měli jsme s sebou plno prášků, které jsme jedli před pobytem v Keni a pak ještě po návratu. Nikdy jsme neměli žádný průjem, nic nás nepokousalo, neviděli jsme komára ani moskyta atd. Samozřejmě jen u Masajů jsou mouchy, protože chovají plno krav a koz, jinak opravdu ne.

Co vaše zážitky ze safari? Co se vám tam nejvíc líbilo a proč?

Na prvním místě vedou samozřejmě žirafy! Jsou úplně jiné a daleko krásnější, než jaké známe ze ZOO. Jejich ladné pohyby, když se pohybují při západu slunce, jsou prostě úžasné! Viděli jsme, jak si navzájem omotávají krky, jak krmí mladé, jak žerou listí z keřů a stromů, jak leží nebo pijí s roztaženýma nohama. Žirafy jsou různě flekaté a barevné. Nejkrásnější mají ale oči, jejich pohled je úžasný. Některé nejsou plaché, jiné ihned od auta utíkají. Když jsem stála v džípu a kolem auta bylo plno žiraf, tekly mi slzy dojetím, jaká to byla nádhera! Dokonce jsem si některé žirafy i krmila z ruky – mají dlouhý jazyk, se kterým lehounce granule z ruky seberou. Pohladit se však nedají.

Naposledy v prosinci pro mě byl asi největší zážitek, když jsme seděli v džípu a asi tak čtyři metry od nás ležela lvice se dvěma mláďaty. Lvice je olizovala, lvíčata po ní lezla a prozkoumávala okolí. Seděli jsme a jen fotili a fotili a ani nedýchali, jaká to byla krásná podívaná. Když řidič otočil klíčkem v zapalování, tak se mu nepodařilo auto nastartovat. To byl taky zážitek :-)

Největší zážitek byl však asi na safari pod Kilimandžárem, kde jsme byli se známými ubytováni v chatičkách vedle sebe a měli jsme společnou verandu. Před večeří jsme na ní seděli a povídali si, měli jsme jen rozsvícené světlo z proutí. Já jsem odešla na chvíli do pokoje a nechala jen pootevřené dveře. Manžel se známými stáli u zábradlí verandy a pozorovali nějaká zvířata, jak se perou. Kamarádka se otočila a potichu pro mě chtěla jít, abych to také viděla. Když se otočila, tak uviděla, jak po verandě leze černá mamba, jeden z nejjedovatějších hadů! Okamžitě všichni vyskákali na zábradlí a volali na mě, ať zavřu rychle dveře, že tam leze had. Já jsem si myslela, že si dělají legraci, ale pak jsem raději dveře zabouchla, tím ovšem zase vznikla tma. Sháněli jsme všichni baterku, kterou jsme nemohli najít. Když jsme pak šli na večeři do jídelny, točili jsme se dokola s baterkou a dupali jsme. Já jsem to řekla na recepci, takže hned místní lidé a Masaj, který tam hlídal, běželi k nám do chatky a hledali mambu u mě v posteli i pod peřinou! Chtěli nám dát jinou chatku, ale to nemělo cenu, protože had mohl být už kdovíkde. Já jediná jsem hada neviděla, ale při představě, že leze do místnosti, já jsem tam sama, stojím někde na stole, ječím a nemůžu se dostat ven, protože tam byly přibité dřevěné okenice, mi je ještě teď úzko.

Další zážitek byl, když nám přestalo jet auto mezi stádem slonů a chlapi museli auto tlačit. Jinak Keňa je hodně bezpečná, nikdy se nám nic neztratilo, nic se nám nestalo, nikdo nás neokradl, i když jsme se vydávali sami s manželem do vnitrozemí. Nic nás nekouslo ani nepoštípalo.

Jak jste se dostala k Masajům a jaké máte odtud dojmy?

Masaje navštěvujeme pokaždé v jejich vesnicích. Žijí v uzavřených kruhových vesnicích, které jsou obehnané křovím, aby se k nim nedostali lvi nebo jiná zvěř. Muži a chlapci pasou celé dny kozy a krávy a na večer je vždy přiženou do ohrady. Obydlí mají z bahna a kravího hnoje. Zapíchnou tyče do země a obalují je koulemi z této hmoty, která zaschne a domeček je hotový. Mají jen maličké okénko, tak je uvnitř tma. Byli jsme se podívat vevnitř a s pomocí baterky jsem viděla, že mají jednu místnůstku pro děti, kde mají na zemi kravskou kůži, další oddělené místo je pro rodiče, pak je tam na kamenech ohniště.

Masajové žijí ve svých vesnicích léta, někdy se i stěhují za pastvou se svými stády. Vždy, když k nim přijde návštěva, tak se muži oblečou do červených kostičkovaných dek (jednu mám doma). Muži stojí v řadě a předvádějí, jak skáčou do výšky – je to jejich rituál. Ženy si obléknou barevné šaty – na krku mají spoustu korálů a náhrdelníků – a zpívají. Je to moc hezké. Nejvíc mě však zajímají děti – jsou špinavé, usmrkané, nejmenší mají vždy kolem pusinek plno much, oblečení na sobě mají roztrhané. Pokaždé jim tam přináším plno sladkostí, hraček, tužek, omalovánek, prstýnků a různých drobností, oblečení. Návštěva u Masajů je nyní však již komerční záležitost, protože vědí, že jejich stařešinovi dáme za prohlídku peníze.

Proč jet právě do Keni? Porovnejte tuto dovolenou s jinými.

Nechci se vytahovat, ale byli jsme v USA, na Bahamách, v Egyptě, v Kanadě, ve Španělsku, na Krétě, na Kanárech, v Izraeli, v Jordánsku, v Chorvatsku, v Dominikánské republice, na Rhodosu atd. Vždy máme z cest plno zážitků a krásných vzpomínek, všude jsou krásná místa, která je třeba vidět, avšak Keňu jsme si zamilovali hlavně pro zvířata na safari a nezapomenutelný západ slunce. Když nejsme v Keni na safari, tak se koupeme v úžasně teplém moři (i 35 °C) nebo v krásných bazénech. Je pravda, že v Keni je odliv, který trvá 6 hodin, takže po tu dobu se lze koupat jen v bazénech, jichž je tam kolem hotelů bezpočet, a může se chodit koupat do kteréhokoliv bazénu i u jiných hotelů. Nebo se může jet loďkou ke korálovým útesům, kde je úžasné potápění. Viděli jsme nádherné velké ryby, které jsem krmila z ruky, murény, barevné ježky, nafukovací ryby a nádherný podmořský svět korálů. V Keni se člověk nemůže nudit, protože je tam stále co objevovat.

Můžete charakterizovat povahu a životní styl místních lidí?

Lidé v Keni jsou dobrosrdeční a milí. Na to, jak žijí, jsou všichni usměvaví, ochotní a hlavně v klidu. Žijí a spí na podlaze, sedí třeba celé dny u nějakého zboží, které nemohou prodat, ale sedí a čekají, že si právě jejich zboží někdo koupí. Nabízejí úžasné dřevěné sošky, které vyrábějí na koleni jen s pomocí malého nožíku. Přivezli jsme si již plno těchto vyřezaných zvířat a stále pokaždé nemůžeme odolat a nakoupíme si další sošky z ebenu nebo jiného dřeva.

Protože už vím, jaká je v Keni bída, tak vozím vždy kufr věcí pro děti. Vozím jim boty, oblečení, hračky, pastelky a plno drobných dárečků. Děti jsou kouzelné a vždy už na mě čekají u hotelu, protože vědí, že jim vždy něco přinesu. Byli jsme i v místní škole, kde jsme navštívili jejich ředitele, který má knihu, do níž zapisuje, když jim nějaký sponzor-turista na školu přidá nějaké peníze. Vždy za to přistaví další část školní budovy.

Na pláži, hlavně když je odliv, tak místní „plážoví hoši“ chodí a loví bělochy. Když je člověk bílý a ještě není opálený, tak se k němu hned přidají a povídají si s ním – třeba rukama nohama – a ukazují mu ze dna moře různá zvířata, která po odlivu v korálových útesech zůstávají. Samozřejmě to nedělají zadarmo a každý turista jim nějaké drobné vždycky dá. Nejsou ale neodbytní, jen se snaží zaujmout. Když těm dětem nebo mladým chlapcům ukazuji, jaký tam mají nepořádek kolem jejich stavení, tak se smějí a říkají: „Není problém, Afrika“ :-)

Co vám nejvíc chutnalo v Keni?

Jídelny nabízejí mnoho druhů jídla tzv. švédskými stoly, takže si každý může vybrat, co mu chutná. Jedli jsme žirafí, sloní i žraločí maso, plno úžasných dobrých ryb. Na každou večeři připraví úžasné dorty ve tvaru lodí, zvířat, květin atd. My si většinou dáváme evropská jídla.

Jak jste prožívala pohled na bídu a chudobu místních lidí?

Poprvé jsem byla dost vyděšená, když jsem viděla tu bídu na vlastní oči. Z pneumatik si vyřezávají boty – tzv. vietnamky – které si může dovolit jen málokdo. Většinou chodí bosi a nohy mají někteří hodně rozedrané. Proto jsou vděční za jakékoliv boty, které jim přivezeme. Jednou jsem jim vezla asi osm párů bot, které byly placaté, měly ale hrubou podrážku. Když jsme přijeli do Vídně, tak jsme měli váhu kufrů přes limit a museli bychom platit dost peněz. Tak manžel chtěl, abych ty boty nechala v autě. Tak jsme se vrátili na parkoviště a boty jsme vyndali do kufru. Já jsem ale dva páry bot strčila za kalhoty a utíkali jsme zpátky na místo, kde nám odbavovali kufry. Boty jsem úspěšně provezla, a když jsem se pak na hotelu podívala, měla jsem od těch podrážek rozedřený zadek a v moři mě to dost pálilo. Ale ta radost, když jsem boty mohla darovat, ta za tu bolest stála :-)

Co místním lidem jako Evropanka závidíte? Myslíte, že „civilizace“ jim pomůže a bude jim prospěšná?

Sluníčko a jejich úsměv na tváři, klid a pohodu, protože neznají náš uspěchaný život. Oni sedí na pláži a čekají třeba celé dny, jestli si někdo něco koupí nebo bude potřebovat jejich pomoc. Nic neřeší, odpočívají, leží a sluní se a vypadá to, že nemají žádné problémy.

Setkala jste se prostitucí? Jak je tu vnímána? Je to prý celoafrický problém…

Jsou tam chlapci, kteří rovnou nabízejí sexuální služby, a je mnoho cizinek z Evropy, které tyto služby vyhledávají. Chlapci nebo mladí muži se i těmto starším cizinkám po celou dobu dovolené věnují a průběžně jsou finančně odměňováni. Cizinky odjedou a chlapci vyrážejí na další lov, aby zabezpečili své rodiny. I takhle je možné si vydělávat. Nikdo se nad tím nepohoršuje, ve vesnicích jsou nevěstince, kde i na ulici nabízejí ženy své služby a lákají cizince, aby vstoupili dovnitř, když jdou kolem. I turisté z Evropy vyhledávají mladé – určitě pod 15 let – černé dívky, které jsou jim na noc k dispozici cca za 3 eura, a vodí si je do hotelu. Každý večer třeba jinou dívku.

Kdy pojedete zase do Keni?

Jé, já bych tam jezdila pořád :-) Záleží to samozřejmě na financích, nejde tam jezdit každý rok. Ale jakmile našetříme, tak hurá do Afriky a na safari!

(Všechny fotografie lze zvětšit kliknutím na ně.)

 

O autorovi

Více článků od | Navštivte stránku Jakub Piliš

 

1 Komentáře

  1. Clemilson napsal:

    | 22.9.2012 v 17:30 | Na to video se těšedm protože se snažedm naše přemluvit/už asi rok ?XD ale je1 se nevzde1m D/ abych si mohla obrvait hlavu a neředct jim o tom a obrvait si ji nejsem sebevrah D Takže když bych se dozvěděla fakta ktere1 by mi pomola tak budu asi nejšťastnějšed na světě XD Jinak se kouke1m že je hodně lided nemocnfdch D Včetně mě XD NO brzo se uzdrav!^^~ Ps:To video se ti moc povedlo! A strašně se mi ledbed tve9 nove9 vlasy!*o*

Přidejte komentář