Josef Smola: Štěstí přeje připraveným!

Josef Smola je jedním z nejznámějších českých architektů. Jeho jméno je spojeno především s pasivními a nízkoenergetickými domy, v Praze vlastní Projektový a inženýrský ateliér. Je považovaný za „správného šílence“, který navrhuje i značně nevšední stavby. Jistě jste o něm slyšeli z televize a tisku.

 

Čemu konkrétně se ve své práci věnujete? Jak si mám vysvětlit název Projektový a inženýrský ateliér? Znamená to, že chci postavit dům, přijdu a Vy mi ho navrhnete?

Posledních patnáct let navrhuji nízkoenergetické a pasivní domy. Mám za to, že posláním architekta je navrhovat kvalitní a nápadité stavby, které do puntíku naplní očekávání klientů. V našem případě je automatickou přidanou hodnotou energeticky úsporná stavba. Tomuto způsobu stavění patří budoucnost, pokud chceme skutečně dosáhnout udržitelnosti našeho bytí. Úspory jsou jeden z pilířů moderní energetiky. Jak známo, nejlevnější je ta energie, kterou vůbec nemusím vyrobit, a tím i zaplatit. A naši klienti z toho profitují. Máme v tomto v tuzemsku mladém oboru nesčetně referencí, takže jsme na trhu zavedení, a snad proto nás klienti vyhledávají.

Název ateliéru jsem počátkem devadesátých let zvolil jako signál pro klienty, že se neprofilujeme pouze jako architektonické studio, které zajistí výtvarný návrh stavby a předá ho ke zpracování jinam, kde následně doplní to „technično“ – konstrukce a technická zařízení; někdy jako nutné zlo a mnohdy v problematické kvalitě –, ale že u nás jsou inženýrské dovednosti integrální součástí návrhu od zrodu konceptu stavby, doslova od první skici. Někteří kolegové to označují za holistický (tj. komplexní) přístup, bez něhož ostatně nemá dobře fungující energeticky efektivní budova šanci vzniknout. Pro klienta to znamená garantovaný kompletní servis, to jest, že ho protáhneme všemi úskalími výstavby od první kresby až po klíčky od hotové stavby do ruky „bez ztráty kytičky“. Jsme typický projektový ateliér, kde klíčovou vlastností je absolutní nezávislost architekta. Ve spolupráci s klienty vypisujeme transparentní výběrové řízení na dodavatele. Osobně (a velmi nesmlouvavě) dozoruji všechny naše stavby. Specialitou ateliéru je rovněž poradenství v oblasti stavebnictví a stavebního práva. Při složitějších kauzách potom spolupracujeme s renomovanými soudními znalci

Co to je přesně pasivní a co to je nízkoenergetický dům? Můžete nám vysvětlit rozdíl?

„Nízkoenergetické domy jsou ty nepovedené pasivní,“ říká jeden z bonmotů. Ale vážně, obě kategorie zahrnují vysoce energeticky efektivní budovy, které jsou navrhovány podle obdobných principů desatera požadavků, počínaje správným umístěním a orientací na pozemku k zajištění dostatečných solárních zisků, kompaktním tvarem a konče teplým kožíškem obvodového pláště, relativně vzduchotěsným. Proto jsou tyto stavby systémově vybaveny řízeným větráním s účinnou rekuperací tepla. Systém zajistí kvalitní přívod čerstvého vzduchu a garantuje optimální hladinu CO2 (oxidu uhličitého) ve všech režimech užívání stavby, což podle současných právních předpisů skutečně není schopno zajistit přirozené větrání. Nepatrně vyšší náklady na pořízení stavby, (+10–15 % v tuzemsku, v Evropě do 8 %) jsou umořeny velice rychle řádově nižšími provozními náklady oproti běžným stavbám.

Klíčovým parametrem je podle mezinárodních standardů měrná potřeba tepla na vytápění za rok, která je u nízkoenergetických staveb pod 50 kWh/m2/rok (nižší stupeň zateplení, náročnější technologie vytápění), u pasivních domů do 15 kWh/m2/rok (vyšší stupeň zateplení, vyloučení tepelných mostů, soft technologie vytápění). Pro porovnání: běžná výstavba, která splňuje alespoň požadavky právních předpisů, se pohybuje kolem 100–120 kWh/m2/rok. Starší domy potom běžně dosahují hodnot 180–250 kWh/m2/rok.

Dalším kritériem je dosažení relativní vzduchotěsnosti obvodového pláště, měřeno metodou tlakového spádu při podtlaku/přetlaku 50 Pa. U nízkoenergetických domů je přípustná 100% výměna objemu vzduchu domu za jednu hodinu, u pasivního domu maximálně do 60 % objemu netěsnostmi pláště. V případě pasivních domů vstupuje do hry ještě další podmínka – dle standardu německy mluvících zemí – zohledněná návrhovým softwarem PHPP. Měrná potřeba primárních energií (to jsou energie potřebné na vytápění, pomocné energie, domácí spotřebiče, osvětlení a příprava teplé vody) nepřesáhne hodnotu 120 kWh/m2/rok. (Blíže například www.tzb-info.cz.)

Jaké „nejšílenější“ či jinak řečeno nejodvážnější stavby jste projektoval?

Tak to bude zcela určitě dřevěný Dům stromů, vzdělávací centrum ekologické výchovy v Praze-Průhonicích, kde je spoluautorem Aleš Brotánek a spolupracoval také Jan Praisler. Ojedinělý demonstrační a experimentální projekt pro dendrologickou zahradu, kde každá z použitých technologií je zároveň názorná ukázka a encyklopedie udržitelného stavění. Celý vegetační plášť domu – včetně ozeleněných fasád – slouží k přeměně a využití energie slunce.

Konstrukce je inspirována strukturou stromu. Nosné sloupy z neopracovaných kmenů i s větvemi jsou proloženy deskami z panelů z vrstveného dřeva. Obvodový plášť je vně obložen dřevem. Tepelnou izolací jsou balíky slámy, mineralizovaný papír, dřevitá vlna. Hliněné omítky a vyzdívky z nepálených cihel. Vstupní podlaží slouží jako poradna s ekologickou tématikou. Krytá terasa u přírodního jezírka je zároveň dílnou pro hry dětí. V hlavním podlaží jsou přednáškové prostory se zázemím. Cílem je relativní energetická soběstačnost konceptu na principech pasivního až nulového domu. Dům je vybaven řízeným větráním s rekuperací tepla. Doplňkovým zdrojem tepla je kotlík na dřevěné paletky a zásobníkové elektrické ohřívače. Teplou vodu budou přednostně připravovat solární kolektory.

Část toalet je kompostovacích opět jako demonstrační technologie zbývající jsou obsluhovány recyklovanou dešťovou vodou. K přečištění odpadních vod slouží kořenová čistička. Aktuálně máme vydané stavební povolení, od podzimu by se mělo začít stavět. (Viz obrázek.)

Kdybyste stavěl dům sám pro sebe, jaký materiál byste zvolil? Jak vypadá dům vašich snů?

Asi nepřekvapím, určitě by to byl pasivní dům, jiný ani nemá smysl stavět. Nejen vzhledem k tomu, že domy blízké pasivnímu standardu „se spotřebou energií blízké nule“ budou na celém území Evropské unie od roku 2020 závazné, ale proto, že je u nich nejlepší poměr cena/výkon již při dnešních cenách energií. A víme, že energie již nikdy nebudou tak levné jako dnes. Zároveň tento způsob výstavby zajišťuje relativní nezávislost na sousedech, ale i na státu, a minimální provozní náklady nemovitosti v poslední třetině života. Tedy lepší než důchodové pojištění. Materiálem by bylo určitě dřevo – jako jediný, hromadně vyráběný obnovitelný stavební materiál, který má v případě energeticky efektivní výstavby ještě celou řadu dalších předností. Dům by byl objemem nevelký – děti nám již odešli z domova. Inteligentní, dispozičně vtipné řešení, výtvarně kreativní. Podobný příklad několika cenově dostupných domů nyní projektujeme v úrovni typového pasivního domu zaměřeného na klientelu, jejíž životní prioritou nejsou děti, ale profesní kariéra nebo například cestování, a kterých bohužel, zejména ve velkých městech, přibývá… (Viz obrázek.)

Měl jste vlastní pořad v televizi. Jak na televizní kariéru vzpomínáte a šel byste do toho znovu? V čem to bylo obtížné a čím vás to naopak těšilo?

Pořady jsem měl už dva, nejdříve v rámci veřejnoprávní televize celý rok pravidelné desetiminutovky v pořadu „Sama doma“, o bydlení a stavění. Ve 14 dílech jsme postupně probrali návrh a realizaci rodinného domu od základů po střechu. Pořad se stal motivací k napsání knihy Stavba rodinného domu krok za krokem. Aktuálně je vyprodané již druhé vydání.

Živé vysílání má nezaměnitelnou atmosféru a je to vlastně forma adrenalinového sportu. Nic vysloveného už nelze vzít zpět, autentické jsou „přebrepty“. Měl jsem vždy připravené CD s obrázky, které byly souběžně vysílány, a s moderátorkami jsme je komentovali. Obsah cédéčka před vysíláním nikdo nekontroloval, takže se podařilo odvysílat i kontroverzní témata jako přiměřená výše honoráře pro architekta či přeregulovanost tedy nezákonnost řady územních plánů. Přidanou hodnotou je, že člověk přestane mít ostych před kamerou a naučí se zcela přirozeně reagovat.

Tam si mě patrně vyhlédl režisér pořadu a oslovil mě s nabídkou spolupráce na „Domě snů“ – časosběrném pořadu, kdy soutěžící stavěli podle mého projektu nízkoenergetický dřevěný rodinný dům s vegetačními střechami, takřka v přímém přenosu. Již při prvním setkání s režiséry Janou Rezkovou a Ivem Macharáčkem bylo jasné, že se jedná o neobvyklou zakázku, že dům musí navíc splňovat celou řadu požadavků, s nimiž se při běžné práci pro klienty jako architekt nesetkám. Rychle jsme se shodli, že to bude dům současný, moderní (žádný retro styl), který musí umožnit maximální svobodu volby pro soutěžící, co se týká řešení vnitřní dispozice. Významným vodítkem byly představy soutěžících již při castingu. Málokdy se architektovi stane, aby slyšel bezprostředně během několika desítek hodin názory stovek lidí, jak si představují svoje ideální bydlení. Celá řada z celkem 7 100 uchazečů přinášela rovněž kresby nebo skici svých představ, někteří dokonce hotový model.

Abych mohl korektně odpovědět, zda bych si to zopakoval, k tomu budu potřebovat více času a odstup od vysílaného pořadu i vyhodnocení přínosu, který to pro ateliér ve finále mělo. Na jednu stranu to byla fantastická zkušenost poznat z blízka pro mě nový obor – filmařské řemeslo – a celou řadu zajímavých lidí a profesí. Zároveň dostat do hlavního vysílacího času na nejsledovanějším televizním kanálu problematiku moderních dřevostaveb v nízkoenergetickém až pasivním standardu bylo jedinečnou příležitostí, kterou šlo jen stěží odmítnout. Na druhou stranu vysoké časové nasazení při běžné projektové činnosti, jež nás živí, a mnohdy neproduktivní diskuze na stavbě se soutěžícími, kteří byli evidentně naladění na jinou vlnu… Spolupracoval jsem na scénáři i jako odborný poradce produkčního týmu a v pořadu vystupoval jako architekt. Na jednoznačné hodnocení je ještě brzo, vyčkejte prosím… Člověk nemá nikdy říkat nikdy… (Viz obrázek.)

Sledujete novinky v oboru? Můžete jmenovat ty podle Vás nejzajímavější?

Tak určitě, bez toho se snad žádný architekt-profík neobejde. Svět techniky se vyvíjí raketovým tempem, a proto je mým cílem být alespoň v obraze. Každý rok podnikám řadu pracovních cest za zajímavými stavbami po Evropě. Dále přednáším, publikuji a účastním se mnoha konferencí a seminářů. V neposlední řadě sleduji pravidelně zhruba desítku časopisů z oboru. Určitě zajímavým a velice perspektivním segmentem trhu jsou výrobky směřující k vysoké energetické efektivitě staveb. Tady mě zaujala vakuová izolace, která je desetkrát účinnější než dosud známé izolanty. To znamená, že místo třiceti centimetrů polystyrénu ve fasádě vám stačí pouhé tři! Velký význam má zejména v oblasti památkové péče, umožňuje totiž navrhovat dobově tenké, ale vysoce efektivní konstrukce. Dalším příkladem mohou být průmyslově vyráběné vodíkové články, jež jsou prvním masově použitelným zařízením, které je schopné konzervovat elektrickou energii a zpět ji byť se ztrátou uvolnit v okamžiku potřeby (pro rodinný dům vypadají jako plynový kotel nebo lednička). Ve spojení se (zatracovanými) fotovoltaickými kolektory je to řešení pro ostrovní systémy, které jsou budoucností výstavby chytrých domů a celých „smart city“. Odrazuje dosud vyšší cena, ale víme, jak rychle po rozpačitém uvedení na trh klesaly ceny mobilních telefonů…

Jaké máte pracovní i osobní životní cíle?

Těžká otázka na zodpovězení. Dovolím si parafrázovat, ctím heslo pana Wericha: „Člověk má koukat na to, aby byl. Když už je, nemá být, čím není.“ Tedy nehrát si na něco, co není. Mám na mysli určitou původnost, integritu osobnosti s právem na omyly a hlavně smyslem pro humor, včetně schopnosti udělat si legraci sám ze sebe. To pomáhá nechávat stopu jak v profesním, tak soukromém životě. Zcela jistě po sobě jednou nezanechám finanční impérium či úspěšnou obchodní firmu, snad ateliér s určitým know-how a poctivou profesionální práci pro spokojené klienty. V rámci profese potom posunutí káry s pasivními domy o několik levelů dále a výše, potom budu spokojený, na nebesích. Nebo možná jen u kolegů v pekle? Kdo ví…

Na jaké úrovni je výstavba rodinných domů a staveb pro bydlení v ČR? Nezaostáváme v nových technologiích za světem? A jak jsme na tom s cenami a kvalitou? Staví se u nás v poměru k platům českých občanů „za levno“, nebo draze? Když nás porovnáte se zahraničím, jak si stojíme?

O kvalitě v jakémkoliv oboru rozhoduje průměr. Ve špičce se můžeme srovnávat i s těmi nejvyspělejšími zeměmi, ale to jsou spíše čestné výjimky. Průměr je co se týká poměru kvalita/cena například ve srovnání s naším nejbližším sousedem Rakouskem nesrovnatelně horší. Máme kromě toho velké nedostatky v bezpečnosti práce, ale i v pořádku na staveništi, koordinaci a organizaci práce. Vznikají tak úplně zbytečné škody, zejména u menších firem. K běžnému domácímu koloritu patří vědomé a úmyslné nedodržování právních předpisů počínaje projektovou dokumentací, konče realizací stavby.

(Známé jsou publikované a nutno přiznat, že velmi nelichotivé údaje nevládního konzultačního a poradenského střediska neziskového sdružení Energy Consulting České Budějovice, které uvádí, že z několika tisíc jimi auditovaných projektů rodinných domů jich závazné normové ukazatele splňovalo jen jedno procento).

Podíváme-li se na dostupné cenové údaje z rakouských serverů, zjistíme, že se již realizované rezidenční stavby dokonce v pasivním standardu vejdou běžně do rozmezí 1 100–1 900,– €/m2 užitné plochy bez DPH. Pronásobíme-li to aktuálním kurzem, zjistíme, že by se tuzemští developeři měli vážně zastydět. Obecně stavíme draho při nízké kvalitě. Je to zejména důsledek polistopadové liberalizace, kdy oprávnění ke stavění dostal prakticky každý, kdo o něj požádal.

Dnešní trh je převážně pod vlivem developerské, spekulativní výstavby, pro niž je charakteristické budování vlastnického – nikoliv nájemního – bydlení a kaskádovité postupování zakázky mezi firmami v honbě za co nejnižší cenou. To vede k výsledku, že poslední článek řetězu, tedy firma, která svými lidmi skutečně práce fyzicky realizuje, má-li dosáhnout alespoň nějakého zisku, musí dílo provést neúplně nebo nekvalitně. Podstatou systému je, že každá z firem v kaskádě si přesto, že neodvede žádnou práci, „ukrojí“ část svého zisku.

Kapitálově silné stavební firmy – odběratelé stavebních materiálů – mají od výrobců dohodnuté tak vysoké marže na dodávky stavebních komponentů – řádově mnoho desítek procent – že jejich motivace k dosažení zisku v oblasti produktivity a kvality práce je prakticky nevýznamná. Zjednodušeně řečeno „jsou na svém“ již při nákupu stavebních materiálů ve velkém a jejich zabudování do stavby je pro ně jen nutné a problematické zlo. Velké firmy v kaskádě potom vnutí logicky svým kooperantům nikoliv jimi dosažený bonus od výrobců, ale pouze v lepším případě nepatrně zvýhodněnou tržní cenu materiálů. Domky a byty jsou potom prodávány na základě kupní smlouvy, která chrání zájmy uživatele podstatně hůře, než například smlouva o dílo.

Stát se dále v naivní představě, že vše vyřeší trh, zcela vzdal možnosti ovlivňovat sociální výstavbu pro mladá manželství či seniory, to je palčivé zejména mimo velká města. Například ve Francii se již desítky let pro tento typ výstavby uplatňuje zvláštní právní režim ve vymezených lokalitách (tzv. ZAC), počínaje územním plánováním, přes veřejné projednání.

Vyplatí se podle vás běžnému čtenáři stavět v současné době dům, nebo je lepší počkat na další vývoj na stavebním trhu? Ptám se jen na osobní názor.

Neočekávám zásadní změny v cenách stavebních prací. Již léta se v průměru vyvíjejí kontinuálně, tedy stále mírně rostou. Zásadně je neovlivnila – ani podle některých ekonomů – dosud neukončená hospodářská a finanční krize. Proto si myslím, že ani připravované navýšení DPH významně s cenami v dlouhodobém výhledu nepohne. Ostatně úprava DPH tak trochu narovná podporu takzvaného „sociálního bydlení“, jejíž rozsah (řádově stovky metrů čtverečných), který se nám podařilo v Bruselu vyjednat, je z mého pohledu zcela nemravný.

Zaujaly vás stavby z netradičních materiálů, jako je papírový odpad, konopí apod.?

Jistě je to nepochybně zajímavý a perspektivní obor stavebnictví. Citlivě vnímám i činnost známého amerického architekta Michaela Reynoldse – často nazývaného „architektem odpadů“ – a jeho boj s byrokratickým myšlením v Novém Mexiku, založeném pouze na použití certifikovaných materiálů. Podle posledních zvěstí má realizovat svoji stavbu dokonce v Praze. Uvidíme…

Stejně jako již nepřemýšlíme nad tím, že běžně nosíme bundy vyrobené z vyhozených PET lahví, získá i tento sektor postupně větší podíl. Tepelné izolace na bázi recyklovaného papíru nebo průmyslového konopí používáme již standardně v pasivních domech i u nás. Slibně se v tuzemsku rozjíždí výroba stavebních desek z recyklovaných nápojových kartonů. Touto technologií jsou v kombinaci se dřevem zrealizovány první rodinné domy. Letos v létě budou provedeny první požární pálící zkoušky vzorků stěn z balíků lisované slámy jako předpoklad jejich většího rozšíření. To vše je součástí budoucí „bezuhlíkové“ Evropy. V globálním měřítku umožní větší využití odpadů zlevnění výstavby obydlí zejména v rozvojových zemích, jako je Afrika.

Pozitivní roli hrají hodnotící nástroje, které posuzují konstrukční materiály a stavby v celém jejich životním cyklu – to znamená „od kolébky do hrobu“ – z hlediska vlivu na životní prostředí a na klimatické změny. Jejich větší rozšíření, vážnost a z toho pramenící ekonomický profit komerčním firmám povede dle mého soudu právě k většímu využití recyklovaných materiálů.

Když čte tyto řádky člověk, který se chystá postavit dům, co byste mu poradil? Na co dát pozor?

Jé, toho je v aktuální praxi tuzemského stavebnictví neuvěřitelná spousta. Snad jednu zásadní radu – nebát se nechat se zastupovat odborníky, k nimž máte důvěru. Byť poučený, laik nemá šanci se v džungli předpisů, psaných či nepsaných pravidel a obrovském množství informací o nových stavebních materiálech orientovat. Stavebnictví je ve všech zemích „Divokým západem“, náročným oborem, u nás v duchu tradice spíše „Divokým východem“. Stále přežívá dinosaurus svépomocné výstavby, která je výhradně domácím specifikem. Moje rady a letité zkušenosti vyšly knižně jako Stavba rodinného domu krok za krokem a Stavba a užívání nízkoenergetického a pasivního domu, obě v nakladatelství Grada. Věřím, že knihy čtenáře nezklamou, jsou psány velmi otevřeným jazykem, někdy velmi kriticky, s důrazem na prezentaci právě problematických míst a obvyklých nedostatků postupů a vad staveb i konstrukcí. Taková z části obrázková kuchařka stavění. Zatím mám jen prima ohlasy čtenářů, kterým touto cestou velmi děkuji za přízeň.

Držíte se nějakého konkrétního životního kréda?

Ano, v profesním životě se snažím respektovat oblíbený citát jednoho z nejúspěšnějších československých leteckých konstruktérů, pana inženýra Vlčka mladšího: „Dokázat se obklopit týmem odborníků, příkladně vytvářet atmosféru tvůrčí práce, prostor pro dialogy, tříbení názorů a myšlenek. Umět motivovat kolektiv a hlavně se nebát konfliktů. Základním pravidlem technického pokroku a tvůrčího myšlení je přehodnocování stávajícího, a tím i následný konflikt se starou myšlenkou, koncepcí…“

Vždycky jsem se snažil spolupracovat s lidmi, kteří jsou schopnější a bystřejší, než jsem já – to člověka profesně i lidsky posouvá dál. Měl jsem rovněž velké štěstí na své učitele, hodně mi dala vyhlášená SPŠ stavební v Praze, Dušní ulici, potom na Fakultě architektury ČVUT docentka Dagmar Rybářová s asistenty Petrem Mezerou a Vladimírem Kalivodou. V praxi dále již zmíněný Karel Prager, Petr Svoboda či Martin Kotík.

V oblasti pasivních domů to pro mne dnes znamená soustředit se převážně na mladé, dosud neopotřebované kolegy těsně po škole. Generace padesátníků a čtyřicátníků je pro obor v podstatě nepoužitelná, podle drsného hesla „staří psi se novým kouskům nenaučí“ (samozřejmě až na čestné výjimky!). Taková je atmosféra mezi vyučujícími na většině vysokých škol, ale i v praxi. Někde je v rozporu s evropskými trendy výraz „pasivní dům“ málem hodnocen jako sprosté slovo. Je za tím nejčastěji neznalost, neinformovanost a nepochopení, snad někdy i potřeba zviditelnit se a škodit – ale obecně nechuť učit se novým věcem.

Co v životě považujete za své největší pracovní úspěchy?

No snad ještě nekončím a další úspěchy možná ještě přijdou… Kdo ví? Když pominu ty „malé soukromé“ profesní úspěchy, kterých si nad jiné vážím, v podobě desítek spokojených klientů, jimž jsem navrhl obydlí, kam jsem klienty v pohodě zván – někdy opakovaně – na kafe, což upřímně s prominutím nestíhám, tak zmíním z mého hlediska stejně zajímavé aktivity, mající možná větší dopad spíše na profesní komunitu (když pomlčím o publikační a přednáškové činnosti).

Byl jsem jedním z devíti zakládajících členů občanského sdružení Centra pasivního domu, jedním z bláznů, kteří se sešli v roce 2005 v hotelu Austerliz v Brně s cílem prosadit myšlenku pasivních domů po Rakousku, Německu, Švýcarsku a dalších zemích rovněž u nás. Což se vrchovatě (i s přispěním programu Zelené úsporám, který jsme po stránce odborné konzultovali) naplnilo. Od založení jsem opakovaně volen jako místopředseda rady CPD. Ostatně komu z architektů se podaří, že může být historicky těsně u vzniku a rozvoje nového oboru a směru v moderní architektuře? Je to vzácný okamžik, jehož si velmi považuji.

Jak odpočíváte?

Přiznám se bez mučení, s tím mám problém. Doposud jsem se řídil heslem architekta Pragera: „Den má 24 hodin, když to nestačí, nastaví se noc…“ Ale ono to tak dál nejde, přece mi už není -cet. Takže se snažím ukrást alespoň pár souvislých dnů pro zahraniční cesty po zajímavých stavbách, tedy spojení příjemného s užitečným. Pokud dovolená u moře, tak je to výjimečný chorvatský ostrov Lošinj. No a není nad sklenku dobrého vína od kamarádů z Moravy, z té části nad dálnicí…

A co ve volném čase? Oblíbený spisovatel, knížky…?

Už jsem naznačil, času mi bohužel moc nezbývá. K oblíbenému kreslení se dostanu již jen sporadicky, naposled na dovolené v Chorvatsku, kde se mi po mnoha letech snad povedly desítky kreseb tužkou – čtenáři mohou posoudit (viz obrázek). Dříve jsem věnoval hodně času malé vnučce. Teď už je to velká školačka, takže mi ji tak častou nepůjčují, chodila by za školu… Od dvou let jsem s ní absolvoval kurzy miminkovského plavání, včetně mnoha pobytů v přírodě a u moře. Děláme legraci a jsme dobrý tým. Také prima kreslí. Člověk si odpočine a snad i trochu omládne.

Čtu spíše odborné časopisy, ale když se opravdu zadaří, vracím se k oblíbeným tématům z klukovských let – dějiny druhé světové války, historie vojenství a letectví a kosmonautika. Měl jsem to spojeno se stavbou modelů. Takže takový Robert Merle, to je můj šálek čaje.

Jevíte se jako úspěšný člověk, ale čtenáře by určitě zajímalo, jestli vám také něco nejde, no prostě na co jste nešikovný.

Jééé… toho bude také dost. Manželka by vám jistě mohla vyprávět. Přímo ukázkově jsem „levej“ na ruce, co se týká manuální činnosti. Je to takový paradox. Tátu mám původním povoláním vyučeného zedníka. Pochází z malého hospodářství a má dodnes ty příslovečně zlaté ruce. Odjakživa uměl cokoliv od kovu či dřeva vyrobit i profesionálně opravit. Měl skvěle vybavenou dílnu. Ze stejného těsta byli i oba moji dědové. No, tuhle vlastnost jsem – možná i k tátovu zklamání – bohužel po nich nezdědil, to se více povedlo mladšímu bráchovi. Asi i proto se lépe vyjadřuji tužkou než kladívkem. Domácím kutilem se určitě už nestanu.

Platí ještě pořád tvrzení „zlaté české ruce“?

Nevím jak jinde, ale ve stavebnictví podle mého názoru již nikoliv. Ovlivňuje to celá řada faktorů – polistopadová destrukce učňovského školství, minimální společenská prestiž stavebních řemesel a nechuť k fyzické práci. Kdo z nás například pošle syna učit se zedníkem? Trendy globální ekonomiky, které omezují vývoj, a tím i technické myšlení, preferují aplikace dovezených stavebních systémů a jejich montáži na stavbě podle manuálů. Tím se vytrácí cit pro tradiční řemesla spolu s vymíráním starých domácích mistrů-praktiků. Přitom kvalitní architektura je závislá právě na zvládnutém konstrukčním detailu. Pokud se ho podaří alespoň korektně navrhnout, obvykle není správně realizován. V rozsahu technologií si nemůžeme stěžovat, máme tu ty samé prostředky a výrobky jako v Rakousku nebo Německu. V praxi však dokážeme „zbalkanizovat“ i relativně dokonalé evropské technologie. Samostatnou kapitolou je role zahraničních dělníků. Je mi to moc líto…

Máte nějaký recept na pracovní úspěch?

Možná… Jsem přesvědčen, že štěstí přeje připraveným. Znamená to neustále se vzdělávat a tvrdě na sobě pracovat. I když jste dle známého bonmotu v pravý okamžik na tom správném místě a s těmi správnými lidmi, potřebujete ještě nezbytnou dávku štěstí a rovněž věcné znalosti pro věrohodný obsah vašich slov.

Snažím se tomu jít naproti také publikační činností a vystupováním na veřejnosti. Vzácní jsou pro mě klienti, kteří sledují, co v rámci oboru píšu, znají mě z přednášek, ztotožní se s názory a teprve po čase se zajímají, zdali jako architekt také projektuji a mohu-li jim vymyslet dům ušitý na míru.

Dále se mi osvědčila naprostá otevřenost vůči klientům. Architekt – stejně jako advokát nebo lékař – není jen poslem dobrých zpráv. Není korektní jim malovat fakta narůžovo – nejčastěji v oblasti cen stavebních prací, což je problematika, kterou ještě celá řada budoucích stavebníků vnímá velmi, velmi optimisticky a mimo realitu trhu. Asi i proto si mě již léta práce hledá sama v míře větší, než jsme schopni jako malá rodinná firma – věnující se individuálně klientovi – zvládnout. Měl bych to zaklepat na dřevo. Omlouvám se, nerad bych, aby to vyznělo jako zpupnost, ale klienty si řadu let vybírám.

Na jakých zajímavých projektech teď pracujete?

Podařilo se nám s problematikou výstavby domů v pasivním standardu oslovit kromě stavebníků individuálních rodinných domů i první větší investory. Kromě Domu stromů nyní dokončujeme s architektem Brotánkem projekt dosud největší pasivního bytového domu v České republice v Modřicích u Brna. Zakázku jsme získali ve veřejném výběrovém řízení.

Bytové objekty s plochými zelenými střechami tvoří atrium s rozsáhlým umělým jezírkem a 41 malometrážních bytů 1+1 až 2+1 se službami, přístupných pavlačemi. Celková užitná plocha činí 2 100 m2. Konstrukčně příčný zděný nosný systém je založený na desce. Doplňkovým zdrojem tepla jsou dva kotle na paletky s akumulačními zásobníky. Řízené větrání s rekuperací je navrženo semicentrálně s teplovodním dohřevem v obytných místnostech. Příprava teplé vody je s předností solárních kolektorů.

Investorem je město Modřice, které se tak postará o svoje seniory. Krásná práce, kde se v dobrém slova smyslu realizujeme, a která nás opravdu baví. (Viz obrázek.)

Kde Vás mohou čtenáři najít, když budou mít zájem poradit se o stavění?

Ateliér sídlí v Praze 4-Krči, e-mail pro čtenáře, kdyby mi chtěli napsat, je kadet.kadet@volny.cz.

Další možností jsou bezúplatné poradenské dny v rámci akcí Centra pasivního domu, kde pravidelně přednáším i konzultuji projekty: www.pasivnidomy.cz

A od května letošního roku jsem garantem stavební poradny v rámci Hospodářských novin. Preferovaným tématem jsou energeticky efektivní stavby, tak se prosím ptejte a pište, budu jen rád.

Vizualizace: Pavel Šála

(Všechny fotografie lze zvětšit kliknutím na ně.)

 

VIZITKA

Josef Smola se narodil v roce 1958, v roce 1982 absolvoval FA ČVUT. Řemeslu se vyučil v ateliéru architekta Pragera pod vedením Petra Svobody, poté následovala praxe v projektových kancelářích velkých dodavatelských firem (IPS, dnes Skanska). Po listopadu 1989 – na základě konkurzu – roční stáž v Paříži u CBC, dále zaměstnán v ateliéru architekta Martina Kotíka.

Nyní má jako nezávislý autorizovaný architekt vlastní ateliér se širokým záběrem profesních zájmů. Dlouhodobě se věnuje problematice bydlení a návrhům domů včetně tvorby interiérů a designu. V oblasti bytové výstavby má registrováno několik patentů. Zabývá se také poradenstvím v oboru stavebnictví a stavebního práva.

Při realizacích podle vlastních projektů, v tisku, v televizi a přednáškovou činností popularizuje aspekty energeticky úsporného bydlení, moderních dřevostaveb, zejména pasivních domů. Byl dlouholetým členem a předsedou Stavovského soudu České komory architektů, je zakladatel Centra pasivního domů a členem Asociace interiérových architektů. Je autorem či spoluautorem celé řady knih, publikací a pojednání.

 

Ing. arch. Josef Smola – Projektový a inženýrský ateliér
Sládkovičova 1306/11, 142 00 Praha 4

 

O autorovi

Více článků od

 

0 Komentáře

Buďte první, kdo přidá komentář...

Přidejte komentář