Pavel Kubů: Zákony trhu vítězí nad zákony slušnosti a rozumu

Pavel Kubů působí v Praze jako odborník v oblasti dřevěných staveb a traduje se o něm, že jim jako jeden z mála lidí v této zemi skutečně rozumí – ať už jsou to staré dřevěnice v lidových skanzenech nebo supermoderní dřevostavby. Ačkoliv dosáhl vědeckého titulu a přednáší na vysoké škole, začínal jako truhlář, s dřevem si tedy „tykal“ v dílně vlastnoručně.

 

Jakou činností se přesně zabýváte? Jaký název má vaše profese? A jak jste se dostal ke své práci?

Přiznám se, že nevím, jaký název má moje profese. V diplomu mám napsáno „inženýr dřevařské technologie“. Konkrétně se už řadu let zabývám poradenskou a inženýrskou činností v oboru dřevostaveb. Stavebním firmám, které mají zájem, pomáhám řešit skladby stavebních konstrukcí na bázi dřeva. Navrhuji stavební, prováděcí detaily napojení konstrukcí ve stavbě – provádění detailů dřevěných fasád a podobně. V řadě případů jsem pro investory řešil úpravy a opravy špatně navržených nebo provedených konstrukcí a staveb. Dnes jsem už v důchodu, ale s těmi, kteří mají zájem o mé letité zkušenosti, spolupracuji v rámci svých možností dál. A jak jsem se k tomu dostal? Jsem vyučený truhlář. A když jsem si po vyučení málem uřízl dva prsty na pravé ruce, rozhodl jsem se zkusit dělat něco více tvůrčího a méně nebezpečného :-)

Proč se věnujete právě dřevu?

To už jsem tak nějak naznačil v úvodní otázce. Jako vyučený truhlář jsem zvolil studium večerního gymnázia a pak jsem se přihlásil na Vysokou školu lesnickou a dřevařskou, dnes Technickou univerzitu ve Zvolenu. Po absolvování školy jsem ale začal u firmy vyrábějící nábytek. I když jsem byl ve firmě jediným inženýrem, žádnou tvůrčí práci ode mě nepožadovali – převážně jsem byl pověřován řešením reklamací na jimi vyráběný nábytek, což mě příliš neuspokojovalo. Nastoupil jsem proto ve svých sedmadvaceti letech do Výzkumného a vývojového ústavu dřevařského, do odboru vývoje dřevostaveb. Byla tam tehdy skvělá parta lidí, většinou „staří“ praktici s řadou zkušeností ze staveb. Prostě nadšenci a blázni, kteří přes řadu svých praktických zkušeností studovali zahraniční odbornou literaturu. Navrhovali a ověřovali moderní konstrukce dřevostaveb a zpracovávali výrobní a stavební dokumentaci celých staveb, i když byl tento obor obecně ještě málo známý. Všechno, co se vyzkoumalo, tedy příslušné stavební konstrukce, šlo nejprve do zkušeben a laboratoří Výzkumného ústavu pozemních staveb a teprve až po vyhodnocení výpočtů a výsledků zkoušek a zapracování takto získaných poznatků putovaly tyto konstrukce do výroby a na trh. To byla ta nejlepší škola a praxe dohromady.

Jaké jsou výhody a nevýhody dřevěných staveb oproti těm z jiných materiálů?

Na tuto otázku nerad odpovídám. Jsem totiž vyznavačem teorie, že neexistují nevhodné stavební materiály, ale známe tisíce případů jejich nevhodného použití. Samozřejmě bych nepropagoval výstavbu dálničních mostů nebo vícepodlažních bytových domů ze dřeva. Za stejně nelogické považuji stavění rodinných domků nebo malých lávek ze železobetonu. Jen nechápu, proč se u nás staví stavby z betonu, které se pak obkládají dřevem, aby připomínaly dřevostavbu. A proč se všechny dřevostavby stříkají omítkou, aby vypadaly jako stavby z cihel. Stalo se teď na trhu módou, že stoupenci jedněch i druhých předvádějí investorům výhody právě těch svých systémů. Mě spíše zajímají výhody a nevýhody z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Těžko budete hledat stavební materiál, kde za dobu morální životnosti stavby ze dřeva vám v lese vyroste dřevo na další dvě stavby. Dřevo, které zbude po zbourání stavby na konci její morální nebo technické životnosti, si příroda zlikviduje sama a zadarmo. Myslím si, že o tom, z čeho se bude stavět, je v podstatě už rozhodnuto. Pouze nevím, kdy se z nejnovějšího nákladného zemního vrtu místo plynu nebo ropy ozve „prd“. Potom nám všem nezbude nic jiného než stavět z toho, co nám vyroste v lese a na poli. Otázka zní, zda to už konečně budeme umět.

Kdybyste sám stavěl, vybral byste si opravdu dřevo? A jaký technologický systém byste zvolil?

Samozřejmě že bych si vybral dřevo. Ale možná bych jej vhodným způsobem kombinoval s cihlami – ovšem plnými cihlami. Přesně v duchu toho, co bych považoval pro plnění požadované funkce příslušné konstrukce a stavby za nejvhodnější. Současné technologické systémy – myslím tím ty ověřené a certifikované – považuji v podstatě za rovnocenné. Já bych ale určitě neodolal systému, který ještě nikdo nevymyslel a nenavrhl. Říká se tomu profesionální deformace.

Jak poznat dobrou stavební firmu? Na co dát pozor?

Na tuto otázku se mi těžko odpovídá. Uvědomte si, že jsem během svojí profesní dráhy spolupracoval s cca padesáti firmami a znám produkci asi stovky firem. Řada lidí z těchto firem jsou mými osobními přáteli, i když bych si jejich výrobek sám nekoupil. Znám velmi dobrou firmu, jejíž majitel se mi před lety přiznal: „Kdybych věděl o dřevostavbách na začátku to, co vím dnes, byl bych strachy nezačal stavět.“ Samozřejmě že délka existence firmy na trhu je jistým předpokladem kvality. Neplatí to ale vždy. Jsou firmy, které se prezentují určitou praxí, ale každý rok nebo na každé stavbě zaměstnávají nové dělníky. Tam samozřejmě ta praktická kontinuita chybí. Nikdy není na škodu si o firmě, která mě zajímá, jakožto budoucí realizátor své stavby sehnat reference od zákazníků, kteří již s touto firmou stavěli, nebo si přizvat a zaplatit nezávislého odborníka, jenž snáze při rozhovoru pozná, zda odpovědní pracovníci těmto stavbám rozumějí, nebo zda jsou to jen mluvkové stylu „všechno vím, všechno znám“.

Sledujete novinky v oboru? Můžete jmenovat ty podle vás nejzajímavější?

Snažím se. Všechno, co patří do oboru trvale udržitelného rozvoje a využívání obnovitelných zdrojů surovin, jako jsou například tepelné izolace z technického konopí, tepelné izolace z dřevovláknitých desek a podobně.

Jaké máte pracovní a osobní životní cíle?

Ve svých 65 letech, kdy nevíte, jestli přežijete ještě dva, dvanáct nebo dvacet let, je těžko hovořit o pracovních a životních cílech. Začal jsem v tomto oboru pracovat v době, kdy nebyl vůbec populární. Z celoživotní zkušenosti mohu ale říci, že jediné, co mě vždy drželo nad vodou, byl pocit být užitečný. Tak možná u tohoto kréda pracovních a životních cílů zůstanu.

Kde vás mohou čtenáři najít, když budou mít zájem se poradit o stavění?

Vždycky jsem používal slogan „kdo mě potřebuje, ten si mě najde“. Vím, kdo dnes není na Internetu, neexistuje. Přirozená lenost mi však brání vytvářet si teď internetové stránky. Zaplať pámbu se zatím stále někdo ozývá. Dotazů a žádostí o spolupráci je zatím tolik, že jsem musel obnovit živnostenské oprávnění. Už ale nechci řešit žádné zkažené a nepovedené konstrukce a stavby. Je to traumatizující. Pokud někdo teprve chce stavět a chce si udělat jasno z čeho, jak a s kým, je možno napsat na email: kubu.pl@seznam.cz

Vzděláváte se dál? Jak a kde?

Snažím se. Zúčastňuji se odborných konferencí a navštěvuji odborné výstavy a veletrhy. Spolupracuji například externě s doc. Dr. Ing. Havířovou z Mendelovy univerzity v Brně na výzkumu v oblasti spolehlivosti a životnosti konstrukcí a staveb ze dřeva. K tomu je potřeba hodně číst, počítat, laboratorně ověřovat a dlouhodobě sledovat vlhkostní bilanci v konstrukcích obvodového pláště dřevostaveb.

Můžete nám přiblížit ty nejotřesnější případy výsledků prací českých stavebních firem, jaké jste v praxi viděl?

To nemohu. Protože kdyby se ty firmy náhodou poznaly, čelil bych určitě žalobě za pomluvu a obchodní ztráty tím způsobené a prohrál bych. Stejně jako prohráli u českých soudů ti chudáci, majitelé domů, kteří odmítli platit za nekvalitu a soudili se o vážné vady svého domu. To je také to, co považuji za nejotřesnější.

Jakou mají podle vás budoucnost stavby z tzv. netradičních materiálů (staví se už i z plastových lahví atd.)?

Vím, že je v dnešní době potřeba řešit recyklaci materiálů, které jsme dosud vyráběli na jedno použití a jejichž likvidace je problematická. Osobně si však myslím, že spíše nastala doba, kdy budeme muset ukončit výrobu materiálů, které nedokáže příroda sama zlikvidovat a které poškozují životní prostředí. Recyklace je pouze odložení odpovědnosti za naše nerozumné počínání na naše vnuky a pravnuky. Pamatuji se, že jsem pro mléko babičce a pro pivo dědečkovi chodil s plechovou smaltovanou bandaskou s víčkem. Brambory jsem nakupoval do plátěné tašky, ve které se nekazily. Po celý svůj život moji prarodiče nepotřebovali žádné zbytečné obaly a žili šťastně. Říká se, že výrobek prodává obal. Co ale u výrobků, které musíme stejně kupovat denně. Pokud civilizace znamená výrobu nepotřebných věcí a vytváření co největšího množství odpadu, pak asi nebude něco v pořádku. Recyklace to ale nevyřeší.

Domníváte se, že vzhledem k situaci na stavebním trhu budou ceny stavebních prací stoupat, nebo se udrží na stejné hladině jako teď, či dokonce klesnou? Vyplatí se stavět, nebo je lepší počkat?

Nejsem ekonom ani věštec. Prozatím ale vím, že nabídka převyšuje poptávku. Mě spíš zajímá, zda budou růst ceny stavebních prací z důvodu zvyšování mezd, nebo zvyšování ostatních, zpravidla nepotřebných nákladů. Pokud si pracovník firmy na výstavbu rodinných domků sám nemůže dovolit postavit firemní dům, je podle mne ekonomicky něco v nepořádku. I dnes už je možno postavit velmi kvalitní stavbu za rozumné peníze. A u rodinného domu by mělo obzvlášť platit: „Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci.“ V řadě případů řeší investor dodávku svého domu od firmy, která mu jej nabídne o sto nebo dvě stě tisíc levněji, a pak se diví, co vše bylo provedeno nekvalitně. Přitom vyžaduje dodání velmi drahé kuchyňské linky a ty nejdražší zařizovací předměty, jako např. vodovodní baterie a podobně. Jenže pokud si tito mladí investoři pořídí děti, brzy zjistí, jak dopadne kuchyňská linka poté, co děťátko zjistí, na co všechno se dá malovat fixem. Šetřit na stavbě, respektive na komplexnosti a kvalitě jejího provedení, za cenu pořízení drahých výrobků s podstatně nižší životností se nevyplácí.

Co je na vaší práci nejtěžší? A čím vám naopak přináší radost?

Nejtěžší je, když zjistíte, že ač se snažíte pomáhat a řešit věci co nejlépe a nejspolehlivěji, tak vás někteří lidé z branže pomlouvají. V této zemi se stalo národním zvykem svou odbornost deklarovat pomlouváním těch druhých, kteří mají jiný názor. Radost mám, když se na mě obrátí začínající firma mladých lidí s přáním, zda bych nepřijel na jejich stavbu, aby se mnou mohli probrat, co dělají dobře a co špatně. Nejvíc mě těší, když vám tito „obyčejní“ řemeslníci řeknou: „Víte, my to nechceme dělat špatně.“ Takových lidí si nesmírně vážím.

Držíte se v životě nějakého hesla?

Existuje řada zajímavých pouček, jimiž by se měl člověk v životě řídit. Já se řídím všemi, na které si zrovna vzpomenu. Jedno ale považuji víceméně za své životní krédo. Zní asi podobně: „Bože, dej mi odvahu, abych změnil věci, které změnit mohu, sílu, abych přežil věci, které změnit nemohu, a rozum, abych je od sebe rozeznal.“

Mají stavby ze dřeva budoucnost, nebo budou podle vás vytlačovány z trhu jinými materiály?

Nejsem přesvědčen o tom, že trh něco sám rozhoduje. Trh je v podstatě řízen lidmi – ať už silnými hráči na trhu nebo vládami jednotlivých zemí. No, a protože si ve většině demokratických zemích své vlády volíme, pak je v podstatě řízen námi. Až si tuto skutečnost uvědomí většina občanů, bude na trhu převládat to, co chceme my. Pokud bude většina občanů uvažovat v souladu s tím, jak může lidstvo přežít a jak zajistit šťastný život i našim potomkům, bude se řídit zásadami udržitelného rozvoje. Zatím je většina z nás zaměřena na to, jak vydělat co nejvíce peněz a jak si zbytek života užít bez práce na soukromém ostrově. K rozumu tito lidé přijdou, až kolem jejich soukromého ostrova budou laguny plné igelitových pytlíků a ropných skvrn a na hladině budou plavat mrtvé ryby. Pak možná pochopí, že není něco s našimi ekonomickými zákony v pořádku. Dřevostavby nebudou vytlačeny z trhu. Budou pouze doplněny řadou dalších materiálů z obnovitelných zdrojů. Bude totiž přibývat lidí, kteří budou mít odvahu něco změnit.

Je rozdíl v kvalitě dřeva z ČR a ze zahraničí? Řada klientů si nechává dovážet dřevo na stavbu např. z Norska nebo Kanady.

Nedomnívám se, že je nějaký podstatný rozdíl mezi dřevem pro stavební konstrukce u nás a v zahraničí – příslušné harmonizované evropské technické normy předepisují přípustné vady pro toto dřevo. Problém je jinde. Pokud si někde u nás objednáte dřevo na stavební konstrukce, přečtěte si pořádně dodací list. Na něm nebude dřevo pro stavební konstrukce podle ČSN EN, ale fošny x/y mm a trámy x/y mm. U tohoto řeziva je však přípustná nižší kvalita a dřevo na stavební konstrukce by se z něho mělo teprve vybrat. Nepleťme si proto kvalitu s obchodními praktikami. Dnes ale renomované firmy používají převážně délkově nastavované lepené přířezy příslušných dimenzí a na ty také existuje harmonizovaná evropská norma.

Jiná věc je skutečnost, že naše lesy jsou značně poškozeny emisemi. Z tohoto důvodu může být pak z vytěženého dřeva podíl toho kvalitního nižší. Dřevo z Norska roste v jiných klimatických podmínkách, jsou tu delší období zimy, a proto má hustší letokruhy. Následkem toho také dosahuje některých vyšších pevnostních parametrů. Ve dřevě to ale není. I z norského a kanadského dřeva lze postavit špatný a nekvalitní dům. Je to v kvalitě lidí a poctivosti řemesla.

Domníváte se, že se u nás věnuje lesům dostatečná péče? Obecně se mluví o tom, že lesních porostů ubývá a péče o ně je přinejmenším zanedbaná.

Podle odborných statistik je roční přírůstek dřeva v ČR vyšší než množství dřeva vytěženého. Nejsem odborník na lesní hospodářství, ale věřím, že pokud lesníci mohou, starají se o les dobře. Záleží na majiteli lesa, zda v tom vidí možnost rychlého zbohatnutí, nebo dlouhodobé prosperity. Les nemůže být jen zdrojem byznysu. To věděli už staří hospodáři, kteří vysazovali stromy pro svoje vnuky. V ČR existuje instituce, jež má dohlížet na zdravotní nezávadnost potravin, a přitom vidíme, že to nejde uhlídat. Stejně by asi dopadla instituce dohlížející na správné hospodaření v lese. Pokud žijeme v době, kdy zákony ekonomiky zvítězily nad zákony zdravého rozumu a slušnosti, není se čemu divit.

Já bych měl na vás ale také jeden dotaz. Koho budete volit v příštích parlamentních volbách?

Já si určitě pečlivě rozmyslím, koho budu volit, protože výběr je to nelehký. Jak jste ale řekl: koho si zvolíme, tak budeme žít. Problém je, že většina občanů vlastní názor nemá a podléhá tomu, co slyší nebo čte. Každopádně vám přejeme hodně úspěchů ve vaší práci a mějte se moc hezky.

(Všechny fotografie lze zvětšit kliknutím na ně.)

 

VIZITKA

Ing. Pavel Kubů se narodil 21. září 1946. Vyučil se truhlářem a po ukončení večerního gymnázia absolvoval v roce 1971 Fakultu dřevařskou Technické univerzity ve Zvolenu.

Po dvou letech práce technologa v nábytkářské firmě nastoupil v roce 1973 do Odboru dřevostaveb Výzkumného ústavu dřevařského v Praze jako vývojový pracovník. Zde pracoval až do roku 1992, poslední dva roky jako vedoucí odboru montovaných staveb a stavebně-truhlářských výrobků. V roce 1978 mu byl Ministerstvem průmyslu udělen II. stupeň vědecko-technické atestace. Po rozpadu tohoto výzkumného pracoviště pracoval do roku 1994 jako konstruktér v projekci montovaných rodinných domků ze dřeva v podniku Lineta a.s. v České Lípě, jenž vyráběl a dodával stavby do Německa a Španělska. V letech 1994 a 1995 technicky zajišťoval přípravu a montáž domků ve Španělsku jako obchodní ředitel exportní firmy. Od roku 1996 až do odchodu do důchodu v roce 2009 poskytoval jako fyzická osoba poradenskou a inženýrskou činnost v oboru dřevostaveb pro řadu realizačních firem. V letech 2000 až 2002 externě vyučoval dřevostavby na Katedře staveb, Fakulty lesnické a environmentální, České zemědělské univerzity v Praze. V letech 2006 až 2009 vedl externě přednášky a konzultace v oboru staveb na bázi dřeva na Katedře pozemního stavitelství, Fakulty architektury, Technické univerzity v Liberci. Od roku 2005 spolupracuje s doc. Dr. Ing. Havířovou na řešení výzkumného záměru na Mendelově univerzitě v Brně.

 

O autorovi

Více článků od

 

0 Komentáře

Buďte první, kdo přidá komentář...

Přidejte komentář